Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie ČSŽ

ČESKÝ SVAZ ŽEN  2017                                

- ohlédnutí za uplynulými padesáti lety

Ještě pro úplnost v roce 1945 vznikla Národní fronta žen, která zahrnovala  komise žen při politických stranách a Radu československých žen, vzniklou po válce, v témže roce. V roce 1948 byl založen Národní výbor Rady Československých žen.  Uváděl se počet 450 000 žen. Rada se ustanovila jako nadstranický střechový orgán ženských organizací. V roce 1950 byl založen Československý svaz žen, který ukončil svou činnost v roce 1952. V roce 1952 vznikl Výbor československých žen, na místních úrovních byly Výbory žen při MNV. Výbory se snažily působit na ženy v pracovním procesu, aby se účastnily na společenském dění, organizovaly kulturní a společenské akce. Zanikly v roce 1967. Snahy postupně se vyvíjejících a transformujících ženských organizací měly za cíl získávání žen do výroby a zemědělství, zlepšování pracovních a životních  podmínek. Postupně se uplatnila některá zlepšení v postavení žen a rodin. Ústava z roku 1948 a rodinný zákon z roku 1950 formálně poprvé zaručovaly ženám v rodině stejná práva ženám jako mužům.

V roce 1967 byl ustaven Československý svaz žen. Vznikla organizační struktura a členská základna svazu. Během několika měsíců bylo okolo 250 000 členek. Bylo rozhodnuto, že dojde ke zřízení základních organizací v jednotlivých místech. Byl kladen důraz na řešení problémů žen a rodin. Mateřská role ženy se odrážela ve všech oblastech společenských vztahů. Byla proklamována snaha uvést do souladu vysokou zaměstnanost žen v Československu, tehdy nejvyšší v Evropě, s jejich mateřským posláním. Skutečnost, že v českých zemích teprve probíhalo samosprávní vymezení (Federalizace Československa), následně vznikl Český svaz žen a Slovenský svaz žen, jejichž zastřešující organizací byl Československý svaz žen, jako dobrovolná společenská organizace začleněná v Národní frontě.

Na regionální úrovni působily Český a Slovenský svaz žen. Základní organizace z jednotlivých míst v českých zemích zastřešovala okresní organizace s vlastním orgánem, který byl přímo navázán na ústředí Českého svazu žen. V republikovém ústředním orgánu měl každý okres právo mít svou zástupkyni.  Těžiště působnosti se postupně přesouvala do míst bydliště členek. Snažily se prostřednictvím poslankyň a občanských výborů předkládat náměty na řešení připomínek, obhajovat zájmy žen a jejich rodin.  Ženy se zapojovaly do místního dění, organizovaly různé akce, jež vyplývaly z různých tradic a potřeb v místech, kde se svými rodinami žily. Nešlo pouze o brigády a různé kulturní akce, ale také o působení a vyvíjení tlaků na státní správu - národní výbory za účelem zlepšování občanské vybavenosti z pohledu praktických potřeb žen  - matek a jejich rodin, dětí, starších spoluobčanů, o zkrášlování prostředí obce. Ženy se významně podílely na oživení občanského života.

Český svaz žen vydával oblíbený časopis Vlasta, dále měsíčník Žena a móda, později časopis Praktická žena a Zpravodaj ČSŽ. Tato periodika byla vydávána vydavatelstvím a nakladatelstvím MONA, které bylo  hospodářským zařízením ČSŽ  a tím byla možnost financovat činnost Českého svazu žen. Český svaz žen se zapojoval prostřednictvím členek základních organizací do akcí spojených s Mezinárodním rokem ženy v roce 1975, vyhlášeným OSN. Zahrnovalo to oblasti mezinárodní spolupráce a míru, spoluúčast na veřejném dění, výchovu a vzdělání, zdraví a výživu, problematiku rodin a zaměstnanosti.  Dále se zapojoval do celostátní spartakiády a Celostátního festivalu zájmové umělecké činnosti. Založil tradici národní amatérské soutěže žen v uměleckém  přednesu. Ženy soutěžily v kategorii do 35 let a nad 35 let. Akce probíhala pod záštitou Ministerstva kultury.  V roce 1979 probíhaly akce k Mezinárodnímu roku dítěte, vyhlášeného OSN. V dubnu 1974 se uskutečnil Sjezd Českého svazu žen v Kladně, v dubnu 1979 pak v Mladé Boleslavi. Od roku 1980 se pravidelně konaly přehlídky tanečních a pěveckých souborů Českého svazu žen pod názvem Kytice přátelství. V roce 1986 se uskutečnila přehlídka těchto souborů ve Středočeském kraji a to v Mladé Boleslavi.

V roce 1981 se uskutečnil v Praze Světový kongres žen pod heslem Rovnoprávnost, národní nezávislost a mír.  Členky svazu připravovaly upomínkové předměty pro delegátky a uspořádaly řadu setkání, besed. Členky usilovaly o své sebevzdělání a uspokojení svých zájmů. Některé akce měly význam pro děti, i pro další spoluobčany. Svaz se podílel na ochraně i tvorbě životního prostředí.  Ženy jezdily do Lidic, aby přispěly svou pomocí k okopávání a vysazování růží. Svaz se zapojoval do dlouhodobého programu Úcta ke starším, základní organizace měly patronáty nad domovy důchodců, nad domy s pečovatelskou službou, dále nad dětskými domovy a třídami škol. ČSŽ předkládal zákonodárcům, vládě informace pro reálné potřeby žen a rodin. Připravoval se zákon o rodině, úpravy mateřské dovolené, dětských přídavků. Hlavním úkolem bylo vést ženy k poznání a pochopení svých vlastních práv, naučit je svá práva obhajovat.

Vydavatelství MONA bylo nadále úspěšné, vycházely i neperiodické publikace v edicích Emka, Lotos, Knihovnička Vlasty, Ročenka Vlasty, Praktická dívka. Podle dostupných podkladů ČSŽ nebyl dotován státem. Naopak byl povinen odvádět ze svých zdrojů částky na činnost Československého svazu žen a ve prospěch jiných organizací Národní fronty v ČSSR.  Po roce 1990 se vydavatelství MONA  osamostatnilo a  ČSŽ muselo nakládat s finančními prostředky opatrně, aby co nejdéle udrželo financováni organizace.  Do roku 1990 Český svaz žen investoval vlastní finanční prostředky do rekonstrukce Kounicova paláce v Panské ulici v Praze, kde bylo sídlo.  Současně se restaurovaly interiéry sálů a vnitřní zařízení. Do objektu ČSŽ investoval 30 milionů korun. Palác měl v činnosti ženských organizací zvláštní postavení, byl dán ženám do trvalého užívání v roce 1951. V roce 1990 došlo ke změně užívání paláce, nyní náležel státu, zastoupeným Ministerstvem financí. Došlo k dohodě a ČSŽ má právo trvalého věcného břemene, což znamená bezplatné užívání reprezentačních  prostor paláce  podle smluveného harmonogramu po dobu své existence ke sdružování žen. Později přešlo vlastnické právo na Hlavní město Prahu s trvalým věcným břemenem.

Po převratných změnách v listopadu 1989 probíhaly události, které se promítly do života naší ženské organizace. Prohlášení Ústředního výboru Československého svazu žen k událostem na Národní třídě bylo plně závislé na vyjádření stranického vedení státu. Český svaz žen se 29. listopadu distancoval od tohoto prohlášení Československého svazu žen, bohužel tato reakce nebyla veřejností vůbec vnímána, lidé nerozlišovali rozdíl mezi Československým a Českým svazem žen. Český svaz žen prošel po roce 1989 nelehkým vnitřním vývojem.

V březnu 1990 se uskutečnil mimořádný sjezd Českého svazu žen.  Sjezd vymezil svaz jako samostatnou organizaci a v živé diskusi  se k názvu organizace delegátky vyjádřily, že se nemusí za svou práci stydět, že nevidí důvod svůj název  měnit.  Rozhodly se tak setrvat na stávajícím názvu Český svaz žen. Následně byl zrušen Československý svaz žen.

Po roce 1989 vznikaly ženské organizace, na konci roku 1990 jich bylo registrováno přes dvacet, jen s malou členskou základnou. Český svaz žen vstoupil do jednání s různými ženskými organizacemi, uskutečnil se Národní kongres žen, vznikla Rada žen České republiky. Nově vzniklé ženské organizace odmítaly, aby názory a práva žen zastupovala jen jedna organizace - Český svaz žen. Usilovaly o vytvoření vládního orgánu, který by se zabýval problematikou žen a rodin v České republice.    

Byly rozděleny finanční prostředky zrušeného Československého svazu žen, které zůstaly na kontě Fondu solidarity mezi Český a Slovenský svaz žen. Část prostředků (zhruba 1 milion korun) byla rozdělena mezi nově vzniklé ženské organizace a  Český svaz žen dále přerozdělil zbývající  prostředky mezi okresní organizace podle počtu členek a počtu základních organizací jako Účelový fond. Byl vytvořen Statut účelového fondu a finanční prostředky byly určeny na charitativní a humanitární účely.

Rok 1991 představoval období dalšího hledání  cest ke spolupráci a vyjasňování zaměření činnosti ČSŽ na všech úrovních. V listopadu 1992  se konal Sjezd Českého svazu žen v řádném termínu. 

Členská základna - sám základ existence svazu, byla vždy početná. Před rokem 1989, kdy každý musel být nějak organizován, tehdy měl ČSŽ, jako všechny masové organizace, mnoho nových členek.  Členství v ČSŽ bylo vzhledem k reálné činnosti "nejméně bolestné" a mnoho členek tak splnilo stranický úkol. Členská základna čítala okolo 280 000 žen. Tyto formální členky se nezapojovaly a hned po roce 1989 své členství ukončily.  V roce 1993 probíhala výměna členských průkazů a pokračovala i v roce 1994, bylo evidováno 75 893 členek v 1757 základních organizacích. V tomto období byly pro ČSŽ charakteristické snahy o uplatňování názorů na zlepšení postavení žen a k upevnění, někde znovuoživení činnosti základních organizací v místech. Dále svaz rozvíjel tradiční činnosti v místech, doplněné o rozvíjení a podporu jejich zájmové činnosti, o osvětu šířenou mezi ženami formou kursů, seminářů  a besed v místech. Impulzy a náměty k zájmové a především ke vzdělávací  činnosti poskytovalo nebo rozšiřovalo Ústředí svazu. Na úrovních okresů se ženy setkávaly a seznamovaly s okruhy problémů, které se jich trvale týkají, vyplývající  ze snahy uplatňovat rovná práva pro ženy a muže. K sebevzdělávaní přispívaly semináře s odbornými lektory ke zdravotní problematice žen, postavení žen na trhu práce, drogově závislých dětí, problematice žen ve venkovských aglomeracích k sociálním zákonům, problémům žen a rodin. Svaz žen se zapojil do aktivit Mezinárodního roku rodiny, vyhlášeného OSN v roce 1994.

ČSŽ se zapojoval do mezinárodního projektu Phare Democracy. Svaz se stal členem mezinárodní ženské organizace ACWW - Spojené venkovské ženy světa.

V roce 1997 se konal Sjezd Českého svazu žen v Čelákovicích a potvrdil zájem členek na další existenci a činnosti svazu přes ztíženou situaci, do které se po listopadu 1989 dostal. Podařilo se částečně prolomit společenskou izolaci díky usilovné a obětavé činnosti členek, udržet členskou základnu po celém území  republiky, vyvíjet činnost, pořádat akce, zastupovat zájmy žen a spolupracovat s dalšími partnery. Byly dány základy pro grantovou politiku celé členské základny. Ženy se zapojovaly do projektů zahrnujících péči o své zdraví,  prevenci chorob, ke zdravému způsobu života a zdravé výživě celé rodiny.

Proběhla reorganizace okresních středisek, vznikaly oblastní střediska, zahrnující několik okresů. V roce 2000 - 2002 došlo vzhledem k novému celostátnímu uspořádání a zavedení vyšších samosprávních celků - krajů. Od té doby má Svaz krajské uspořádání. Vznikla ve všech krajích Krajská střediska ČSŽ, která jsou partnery státní správy - krajských úřadů. Pod krajská střediska  se zahrnují všechny okresní organizace, které mají stále právo zvolit si svou zástupkyni do Ústředního shromáždění. Krajská střediska jsou prostředníkem mezi Ústředím a okresními organizacemi, okresní organizace jsou prostředníkem mezi základními organizacemi v jednotlivých místech a krajskou organizací.  V roce 2000 byla zaregistrována Nadace Žena, jejímž zřizovatelem je Český svaz žen, Nadace  je  otevřená všem ženským organizacím, vyhlašuje na jednotlivé roky témata na předložení projektů. Cílem je ochrana lidských práv a podpora ženských práv. Nadace každoročně vyhlašuje témata projektů, vybíraná tak, aby oslovila co nejširší členskou základnu a pomáhala řešit ožehavé problémy dnešní doby, Nadaci se daří získávat zájem žen o dění ve společnosti, i o jejich obohacení v oblasti sebevzdělávání a posílení rovnosti žen. Desáté výročí Nadace Žena si ČSŽ připomněl v roce 2010 a uspořádal anketu Česká žena. Smyslem bylo vyzdvihnout práci ženy nad rámec běžného života, a aby byla pro ostatní inspirací.

V roce 2002 se konal v Benešově Sjezd Českého svazu žen.  V roce 2003 ČSŽ získal několikaletý grant EQUAL I., financovaný Evropskou unií. Hlavním tématem bylo slaďování profesního a rodinného života, partnerství v rodině.

V roce 2004 se ČSŽ zaměřil na desáté výročí od vyhlášení  Mezinárodního roku rodiny a vstupu České republiky do Evropské unie.

Od roku 2004 je ČSŽ členem České ženské lobby  (a stál přímo u jejího vzniku), a tedy i  Evropské ženské lobby, která usiluje o rovnost mezi pohlavími. V letech 2014 - 2016 ČSŽ předsedal České ženské lobby.

V roce 2006 probíhaly v krajích soutěže rodin Krásy každé generace (krajské kolo soutěže Středočeského kraje bylo v Mladé Boleslavi). Finále bylo pak v Praze.

V roce 2006 měl svaz 20 363 členek v 743 v základních organizacích.

V roce 2007 se konal v Praze Sjezd Českého svazu žen.

ČSŽ také vyvíjel publikační činnost. Od roku 2004 do roku 2008 vydal čtyři díly Receptů ze zlatého fondu od členek. Od roku 1997 vydával zpravodaj pro členky - Prestižní ženu, která byla od roku 2000 nahrazena Ženou třetího tisíciletí a vychází i v  současnosti. V rámci edice Na pomoc ženám od roku 2001 do roku  2011 vyšlo 18 publikací.

V roce 2011 řešil Český svaz žen vystěhování z pronajatých prostor v Nekázance - sídla Ústředí, Krajského střediska pro Kraje Praha a Středočeský a Informačního poradenského střediska pro ženy.  Novým sídlem se stávají pronajaté kanceláře v Ženských domovech - Ostrovského  3, na Praze 5, dobře dostupné metrem či tramvajemi. Současně na této adrese sídlí i Krajské středisko pro Středočeský kraj a Prahu. V roce 2012 se uskutečnil Sjezd v Praze.

V roce 2014 v souvislosti s novým občanským zákoníkem došlo k transformaci organizační struktury Českého svazu žen. Český svaz žen byl registrován jako zapsaný spolek (tedy hlavní spolek se sídlem na adrese ústřední kanceláře organizace)  a v každém kraji je Krajská organizace, registrována jako pobočný spolek. Některé okresní organizace jsou také registrovány jako pobočné spolky. Základní organizace jsou podle svého rozhodnutí jako pobočné spolky nebo nezapsané organizační jednotky podřazené okresním nebo přímo krajským organizacím, bez právní subjektivity. Pobočné spolky mají své IČO a právní subjektivitu, často i své účty.

Na počátku roku 2012 ČSŽ sdružoval 16 851 členek v 610 základních organizacích. Pokles členské základny má několik důvodů. Velký odliv členek  po roce 1989 byl způsoben tím, že mnoho členek v minulosti bylo nuceno vstoupit do Svazu, aby byly organizovány. Dále vzniklo po roce 1989 mnoho jiných, nových příležitostí, aktivit, kde se ženy mohly realizovat a nenacházely  je ve Svazu. Dalším aspektem bylo nešťastné zrušení členských příspěvků a po reorganizaci krajského uspořádání jejich znovuzavedení vedlo někde k rušení celých základních organizací. Samozřejmě členská základna stárne a tím nastává přirozený úbytek členek. Nových členek se tolik nehlásí.  Trochu jiná situace je v menších místech, kde ženy nemají tolik příležitostí a tak je hledají v Českém svazu žen. Je jen na členkách základních organizací, jaké aktivity vyvíjejí, co je baví, co je zajímá. Nikdo jim nic neurčuje.

Na konci roku 2016 měl ČSŽ 12 000 členek ve 457 základních organizacích.   V roce 50. výročí založení ČSŽ, v listopadu 2017 se bude konat v listopadu v Praze Sjezd.  

ČSŽ i nadále představuje velmi početnou a nepřehlédnutelnou organizaci, pro jejíž členky je stále příznačná obětavá a dobrovolná práce, která přináší obrovskou a různorodou škálu akcí a aktivit. Veřejnost v obcích i samosprávy o nich vědí a činnosti i pomoci žen si stále více cení a respektují naši organizaci. Navíc Český svaz žen i nadále realizuje větší projekty, a to na krajské i celorepublikové úrovni, samostatně nebo v partnerství s dalšími subjekty. Otevřen je tradičně i mezinárodní spolupráci.

Dlouholetým a obětavým členkám patří velké poděkování za jejich vytrvalost, obětavost a aktivitu a všem dalším našim členkám za jejich zájem, díky kterému se naše organizace ČSŽ udržuje při životě. Členky v každé základní organizaci zaměřují svou činnost podle svých zájmů, setkávají se, jezdí na výlety, do divadel, pořádají besedy a semináře tematicky zaměřené na zdraví a zdravý životní styl. Připravují akce pro děti - dětské dny, karnevaly, různé soutěže, Mikulášské besídky. Přispívají svou činností ke zlepšení životního prostředí v místech, připravují akce pro starší spoluobčany. Zapojují se do humanitárních aktivit již přes dvacet let se připojují k Českému dnu proti rakovině - Květinovému dnu. Věnují se různým výtvarným technikám, kreativnímu tvoření, vyměňují si recepty na různé dobroty. Rády si při setkáních popovídají, podělí se o své starosti i radosti, prožívají společné chvíle a vytvářejí si pocit sounáležitosti ke své organizaci.

Nezbývá než popřát Vám všem i členkám v základních organizacích hodně zdraví, pohodu a věříme, že naše organizace s Vaším přispěním bude pokračovat dále.                                                                 

 Milada Remešová